26. května zavítal na naši školu jihočeský hejtman pan Jiří Zimola. Cílem jeho návštěvy nebylo jen v prohlédnutí půdní přestavby, ale také setkání se žáky. Musím přiznat, že nejprve jsme netušili, co se děje. Představovali jsme si to tak trochu v přátelském duchu, jako zajímavou konverzaci. Ovšem tyto myšlenky zanikly, jen co zazvonilo. Do třídy vtrhli novináři, televize a vedení školy. Úsměv na našich tvářích ( na mých určitě ),vykouzlil nejdříve ,,vyfešákovaný“ pan třídní Cempírek a po něm samotný pan hejtman. Na první pohled mne překvapilo, jak pan hejtman mladě působí, o jeho krásné, elegantní růžové košili ani nemluvím a samozřejmě výška. Pan Zimola nám nejdříve prozradil, že 11 let vykonával službu starosty Nové Bystřice. Tato první informace mě utvrdila v tom, že lidé mu věří a vidí v něm jistý druh podpory, protože v jeho věku obhájit tento mandát dvakrát po sobě je úctyhodné. Po zahajovací promluvě přišla řada na nás, žáky. Padaly otázky regionální i evropské politiky, něco málo ze soukromí pana hejtmana a samozřejmě problémy spojené s naší státní maturitou. K tomuto tématu se pan hejtman nevyjádřil podle našich představ. Dle jeho názoru nás v podstatě nic nového nečeká a dohromady se tímto tématem moc nezaobíral. Odpověď :,, Já s tím nic neudělám,“ nebyla pro nás dostačující. Je správné věci, s nimiž my nic nezmůžeme, neřešit? Zajímalo by mne, jaký pocit má z této návštěvy sám pan Zimola, když většinu času, kterou nám věnoval, ho zahlcoval otázkami a svými názory jeden náš spolužák. Pan hejtman se ovšem nenechal vyvést z rovnováhy a odpovídal s jistotou. Co popřát mladému politikovi, kterého ta velká, pražská politika neláká? Snad jen, ať zkrachovalá dačická nemocnice je v jeho kraji poslední, dvacetimilionové dotace do mateřských škol ať poslouží našim dětem a ať se úspěšně dostaví dva bloky jaderné elektrárny Temelín. A gymnazisté? Třeba se dočkají někdy v budoucnu i nové tělocvičny.