Všichni na scénu
Divadlo jako odpad slohového výcviku
Všichni napíší v prvním ročníku pohádku a později její scénář, ve druhém ročníku scénář, kdy herci jsou loutky, jež škola vlastní, ve třetím ročníku jednoaktovku a ve čtvrtém revue.
Další zásadou je, že všichni se musí dostat ne scénu, všichni musí hrát. Hry si vyberou sami ze zásobníku toho, co napsali.
Práce je týmová, zapojeni jsou všichni a vše se nacvičuje v podstatě jen několik hodin před divadlem, takže je tam mnoho prostoru na improvizaci.
A tak je namístě heslo: Napsat a zahrát! Nikoliv tedy dlouhodobě svědomitě nastudovat.
Tento systém jsem postupně vytvořil od začátku devadesátých let, a tak abych potvrdil jeho funkčnost, že vlastně pracuje sám, tak se musím pokusit realizovat v jeden večer tolik představení, kolik mi svěřila škola tříd na češtinu.
Vždy se projeví kolektivní inteligence třídy a vždy je to zážitek, alespoň pro mne.
Z hlediska komunikace je cenné, že se hraje na opravdové scéně městského divadla. Žák se musí snažit mluvit hlasitě a zřetelně a ještě překonává stres.
Na druhé straně vím, že tato zkušenost se nijak neprojeví u státních maturit. Tento rok hrají divadlo třídy 1.C, 2.B a 3.C.
Jaroslav Cempírek
KAZIKO a. s.
Waldviertler Sparkasse 
Klientské centrum,