Je až neuvěřitelné, že tento druh přátelství trvá už 55. rok a přežil i navzdory různým politickým režimům i státoprávnímu dělení.

 

Před budovou, ne náhodou podobnou té naší (mají totiž obě stejného architekta) na nás už čekali slovenští přátelé. Naše první kroky vedly rovnou do školní jídelny, odtud do auly, kde se studenti rozdělili a pak už se českoslovanské dvojice vydaly každá svou cestou. A co se dělo večer? Na to vám nejlépe odpoví účastníci této akce sami. J Zeptejte se jich…

 

Druhý den jsme společně vyrazili na výlet do Baňské Štiavnice, starého hornického města, kde jsme navštívili kaštïel Antol a prošli se historickým centrem města. Odpoledne se odehrávalo zase v režii jednotlivých hostitelů. Někteří vyrazili do zbrusu nové tělocvičny na volejbal, někteří se toulali Zlatými Moravci a další…

 

V sobotu ráno po velkém loučení nás autobus zavezl do nedalekých Topoľčianek, kde jsme navštívili místní proslulý hřebčín, sledovali výcvik voltyž (pro ty, kteří netuší – jízda na koni spojená s gymnastickými výkony) a poté jsme zamířili k zámeckému parku …

 

No a pak jsme vyrazili k domovu…

 

 Co říct na závěr…

 

Akce se i přes ne zrovna ideální počasí vydařila, zážitků máme mnoho a už se všichni těšíme na další setkání.

Další návštěva se uskuteční v červnu 2011. Tentokrát přijedou slovenští přátelé k nám. Je na nás připravit pro ně zajímavý program, ukázat jim naše město, seznámit je s okolím, ale i s naším  každodenním životem. 

 

Takže rada na závěr – Vy, co jste v Moravcích byli, víte, co vás čeká, vy, co byste se chtěli do této akce zapojit, neváhejte!

 

PS. Zde jsou ohlasy některých účastníků

„Na Slovensku se mi líbilo, protože jsem poznala spoustu nových zábavných lidí a taky kus Slovenska.

Jela bych tam znova, protože jsme tam byli jen tři dny a určitě jsme neviděli všechno.“            (Anežka 5.A)

 

 

„… a těším se na setkání s nimi v Jindřichově Hradci.“   (Honza 6.A)

 

 

„... Já jsem bydlela u Janky Šustákové měla jsem strašné štěstí, že jsem byla právě u ní . Moc jsme si spolu rozuměli, až jsme se shodli,že je veliká škoda ,že bydlíme tak daleko od sebe…

Dá se říct že jsem tímto pobytem získala novou kamarádku.  

Jak napsal jeden ze Slováků na Facebooku: „..Výmenný pobyt s bratmi ČECHMI bolo fakt dobre...“

Byli jsme jeden veliký, skvělý kolektiv. I když nám počasí nevyšlo podle naší objednávky.. dokázali jsme si poradit a vynahradit si to hned večer na chatě . (Anička 5.A)

 

 

…Ráda bych tak jela určitě ještě někdy, protože jsem poznala úžasné lidi, kteří mi i po tak malé chvilince přirostli k srdci. 

Prostě na Slovensku bylo všechno super.           (Laura 2.B)

 

… Lidé byli přátelští, někteří mě tím až překvapili, protože na první pohled vypadali, že jsou například moc „drsní“ na to, aby se s námi bavili, nebo naopak moc zamlklí… Měl jsem pocit, jako když jsou si všichni rovni a každý se kamarádí s každým. Co mě opravdu překvapilo, bylo to, že si všichni podávali při pozdravu ruce.
Rozhodně bych se tam chtěl podívat znovu a to z prostého důvodu. Necelé tři dny jsou vážně krátká doby, skoro nic jsme nestihli, s některými lidmi jsem se bavil třeba jen jednou, nebo jsem se jen představil, už si ani nepamatuji všechna jména. A některými jsem se dokonce nestihl bavit vůbec. S hostitelskou rodinou jsem také strávil velice málo času.                 (Dominik 6.A)

 

… Líbilo se mi tam, lecčím bych se ráda nechala inspirovat, rodina byla úžasná a mnozí studenti zastávali pohodový přístup ke škole a životu. Zdáli se mi takoví více bezstarostní než my a s větší  chutí do života. (Dáša 6.A)

 

                                                                

                                                                                                                                                                           h-š