Školní rok pomalu za námi, a po primánech, aspoň na webu, ani vidu, ani slechu. Jako by ani ve škole nebyli ?!

Ale kdepak, do školy samozřejmě poctivě chodí a absence mají řádně a včas omlouvané. A zvládli toho za svůj první školní rok na GVN hodně : -  vyznají se bravurně ve škole i v přilehlých prostorách , stejně jako ve změnách na školní nástěnce

- bezpečně rozeznají učitele, zejména mladší kolegy, od svých nejstarších spolužáků

- suverénně ovládají výměnu zámků u šatních skříněk

- mají dokonale zmapovaný systém ztrát a nálezů na GVN

- disponují zvláštními čidly odhalujícími všechny nedokonalosti budovy naší školy, jež jsou primáni schopni využívat k obveselení svému, často však ke zděšení učitele.

Kromě těchto jen velmi stručně zmíněných schopností projevili primánci své nadání i v mnoha dalších činnostech. Postupem roku pochopili, že mají-li se v hordě 32 souputníků čestným způsobem prosadit, musejí zachovávat určitá pravidla. Např. soustředit se na to, že zvuk by neměl být rychlejší než myšlenka a že ptát se má smysl na to, na co se pokud možno těsně před tím neptal už můj soused.

Nejen ve školních lavicích, ale i mimo ně pečovala letošní 1.A o své tělo i ducha. Hned první víkend v září se navzájem formou různých vábivých her poznávali chlapci a děvčata v harmonickém poměru 16:16 a hned spolu strávili i první společnou noc.

Brzy na to už stmelený kolektiv obhájil tradiční vítězství primánů při pasování bažantů a v době žloutenkové epidemie projevil svou zdatnou obranyschopnost, neb při porcování vyhraného dortu nebylo na hygienu příliš prostoru.

Ani při cvičné evakuaci školy žádného z primánů neodvezli omylem hasiči, ani nikdo nezavdal příčinu k zásahu přihlížející hlídky Červeného kříže.

Vánoční besídka se nesla v něžném duchu akčních her a tklivých vánočních melodií. Zejména závěrečné vystoupení silného křídla houslistů, kytaristů, zpěváků a klavíristů  dodalo besídce na lesku a paní třídní srdce jihlo na tou krásou . Tolik houslistů v jedné třídě, jaká to nádhera!

S novým rokem se nad třídou stáhla mračna. Takřka tři měsíce odolávala opuštěná holátka náporu učení před pololetím i poté  sama, bez své třídní, ale pro své první, byť jen poloviční vysvědčení, si šli statečně a obstáli se ctí. Ale když mě na ulici hláskem v tónině slavíčka a pohledem nevinného dítěte Vašek vyzval k návratu do školy, vzchopila jsem se a opět vzala bič a otěže do svých rukou.

Vyrazili jsme do knihovny, abychom se naučili zásadě „ad fontes“, pustili jsme se do tvorby dalších příspěvků do třídní kroniky.

Prošli jsme křestem prvního společného výletu. V Maříži jsme zanechali nesmazatelnou stopu v podobě neplánované rekonstrukce dětských prolézaček, uplatnili svůj výtvarný talent při dekoraci hrnečků. Na Landštejně jsme poznali barvu spodního prádla samotného Karla Čtvrtého a mnozí vyzkoušeli odolnost svých žaludků vůči lahůdkám hradního rychloobčerstvení.

Ano, školní rok 2008-09 je pomalu za námi a toto je první a zřejmě už jediný příspěvek o letošní 1.A. Ale já už tuším, že je to třída, o níž v budoucnu ještě mnohé uslyšíme a mnohé si přečteme. Samozřejmě doufám, že jen v tom dobrém! A přeji jim k tomu hodně štěstí!

                                                                                     L.F., třídní