Národní galerie – Naše galerie
Neobjevuji žádnou Ameriku, když připomenu, že Národní galerie dělá velmi zajímavé programy pro školy.
Člověk si ani neuvědomí, že je to možná i více let, kdy byl na podobném programu naposledy.
Studenti projevili zájem jet na muzikál, tak se naskytla příležitost navštívit opět nějakou expozici Národní galerie.
I když se přiznám, že jsme přednášku objednávali na poslední chvíli, kdy jsem popravdě nevěřil, že ji získáme, ale stalo se.
V literatuře se ve třetím ročníku prodíráme první polovinou dvacátého století, a tak samozřejmě padla volba na dvě témata, francouzské moderní umění a české moderní umění. Jestliže Baudelaire předznamenal spojité nádoby uměleckých žánrů, tak moderní směry jsou toho dokonalým potvrzením.
I když Národní galerie a Češi nejsou ve své filozofii „My lidé“, „My občané“ tak daleko jako Spojené státy, kdy návštěva i programy státních galerií jsou pro všechny zdarma. Amerika totiž nadává peníze lidem za to, že se narodí, nebo za to, že mají hodně dětí, ale i nekvalifikovaná práce je tak ohodnocena, že stačí k poměrně slušnému důstojnému životu, a tak má tato země dostatek peněz na kulturní věci, jež mají smysl pro vzdělání národa.
Přiznejme ale, že v dnešním zvláštním způsobu české demokracie, je částka necelých padesát korun na žáka opravdu zanedbatelná.
Co je tedy na programech galerie tak výjimečné. Je to opravdu to, že se student setká s originálem, často nevyčíslitelné hodnoty. Zblízka se může podívat, jak je obraz tvořen, což mu žádná reprodukce nesplní, podotýkám, že v galerii se dá bez blesku i fotografovat.
Programem studenty provázejí odborní lektoři, kteří žáky vedou k pochopení jednotlivých směrů a rozdílů mezi nimi. V moderním umění je podstatným oříškem abstrakce.
Musím říct, že současné instalace ve Veletržním paláci se mi velmi líbily. Za vhodné považuji i vojenské artefakty, kulomety a děla. Šlo o generaci, které se velmi bolestně dotkla první světová válka a kontrast umění a krásy k nástrojům zabíjení je velmi provokující. Mnoho umělců přece aktivně muselo bojovat, jako třeba Hašek a Šrámek, leckteří padli, třeba náš František Gellner, nejenom výjimečný básník, ale i výtvarník.
Naši studenti jsou budoucí učitelé, lékaři, technici, architekti, lidé pracující s elektronikou. Je naprosto nezbytné, aby se seznamovali s uměním, s krásou, protože jsou to oni, kteří v běžných životech krásu tvoří, doplňují, anebo i likvidují.
Stačí přece, když si někdo na krásném místě ve městě postaví odporný dům, což se u nás děje a Jindřichův Hradec možná není výjimkou.
Nikomu neříkejte, že jsme viděli již i některé Muchovy obrazy z epopeje, jež dorazily do Prahy, ale pokud vím, Mucha chtěl zvláštní pavilón pro ně postavený, což jsme zatím nedodrželi.
Přiznám se, že mne nejvíc okouzlil kupodivu Ženíškův obraz, jeho krása byla tak vtíravá, že bych asi sedě v komisi Národního divadla hlasoval též hloupě proto, ať Alšovy návrhy ztvární právě Ženíšek.
Ale já nejsem přece žádný kunsthistorik, ale normální populista.
Tak pokud jste dlouho nebyli v Národní galerii, tak neváhejte, zejména s dětmi, je to nádherné.
Jaroslav Cempírek
KAZIKO a. s.
Waldviertler Sparkasse 
Klientské centrum,
