Literární magie nad Cempovým proslovem

                                                   věnováno bývalé 4.C

 

     Kolegu Cempírka znám více než 30 let. Ani po tak dlouhé době bych si netroufala tvrdit, že ho znám dobře, kdybychom spolu leccos neprožili, xkrát otevřeně nedebatovali a neprobírali nejrůznější témata. Ne vždy jsme spolu souhlasili, ne vždy jsem ho oslovovala jemnými výrazy.

     „Slavík a růže“, uvedl/a/ maturant/ka/ a mechanicky odříkal/a/ obsah, aniž by tušil/a/,      o čem dílo vlastně je. O tragédii bezbřehého lidského míjení.

     Nechci přihlížet míjení mezi mnohými studenty 4.C a jejich učitelem. Nemyslím si, že by naši abiturienti potřebovali projev „předžvejkat“, ale mnohdy správnému porozumění brání pouhý nedostatek indicií, a neštěstí je hotovo.

     Čím vyvolala kolegova řeč takovou směs protichůdných reakcí? Zřejmě svou kritickou částí, která byla konkrétní, adresná a drsná. To nebývá při takovýchto příležitostech zvykem. Ženy-učitelky většinou dojímáme sebe i rodiče vzpomínkami, jak šel čas a naši drobečkové rostli, muži-učitelé pobaví svým inteligentním humorem a geniální myšlenkou. A tady najednou tvrdá slova : „..... vyslechli jsme spoustu nesmyslů, zaznělo plno přiblblých frází, nepochopili jste, že kulturně patříme na Západ…“ . Mnozí by zřejmě tato tvrzení i sebekriticky přijali, ale někde jinde, někdy jindy, nějak jinak. Ale kdy? Kde? Jak? Není žádné příště.

     Tuto definitivu si Jaroslav uvědomoval a využil poslední možnosti, kdy jste mu naslouchali, museli jste naslouchat, pokud jste chtěli obdržet své maturitní vysvědčení :). Naposledy připomenul to, v čem si myslel, že jako učitel selhal, tedy to, co se mu nepodařilo dle jeho názoru vtlouci do Vašich hlav dostatečně hluboko :

že je důležité na sobě pracovat, rozvíjet svůj talent, přijímat vědění s pokorou, s vědomím pevných kořenů, ze kterých jsme jako absolventi svého Gymnázia vzešli,

patřit k jeho elitám svou lidskou a profesní kvalitou,nespokojit se s tím, čeho jste zatím dosáhli. Ke složení maturitní zkoušky to stačilo, ale že máte na víc, zaznělo ve druhé části projevu. Opěvoval Vaše úspěchy se stejným zápalem, jako obhajoval na každé pedagogické radě všechny Vaše neomluvitelné poklesky. Jednání rady se obvykle o dobrou chvíli protáhlo, než Cempa  vyzdvihnul všechny zásluhy každého jednotlivce 4.C.

     Svou řečí Vám Váš třídní profesor sděloval, že mu na Vás záleží. Říkal to tak, jak umí. Stylem, který balancuje na hraně vážnosti, provokace, ironie, cynismu a něhy. Člověk občas tápe, jak to Cempa vlastně myslí. Moje zkušenost je taková, že myslí v zájmu poznání a že často mívá pravdu. Věděl, že riskuje i případnou nevoli z Vaší strany, ale své poselství Vám považoval za důležitější než hluché poplácávání po ramenou.

     Kdybych chtěla v závěru přitlačit na strunu dojetí, podotkla bych, že Vám Váš profesor předal všechno nejlepší, co jako učitel a jako člověk mohl. Všechno, co se rodiče snaží naučit své děti, aby v životě dobře obstály. On své vlastní nemá. Měl Vás. Byli jste a zůstáváte jeho srdeční záležitostí, ale že má rád, to Cempa neřekl ani žádné z podtypů své univerzální ženy.

     Tohle bych tedy podotkla, ale neudělám to, protože on by to stejně shodil nějakou všeobjímající cynickou poznámkou.

 

                                                                                Libuše Flídrová