Ani po tolika letech, kdy do této oblasti vyrážíme, není pro nás atribut „božský“ nadsázkou. Podívejme se na něj blíže. Božskost je již v geografické odlišnosti. Na jadranském pobřeží, nekonečnost mořské hladiny, dramaticky kopcovitá zem, dnes již s vloni vyhořelými lesy, slunečný svit, rybáři, prostě vše, co u nás chybí, anebo je obsaženo v menší míře. Štěstí je pak i v pohybové činnosti, ať je to koupání v zpočátku velmi osvěžující mořské vodě, pohyb na svěžím, mořskou vodou nasyceném větru.
Dále společný aerobik pod vedením Nikoly Dubničkové, anebo kopaná na pláži, basketbal ve městě, prostý jogging na písku ke vzdáleným skalám v čele s Likášem Grochalem, ale i boxerská kondiční příprava v podání Petra Kučery a samozřejmé cesty do kopců na kolech s nekonečnými modrými výhledy na moře, snad přímo do nebe. Vše vykoupeno potem a únavou.
Ale je tu i stará architektura uzounké uličky taverny, hospody, vinárny, kavárny, však nejen to hmotné, můžeme vzlétnout přímo k výšinám na pohostinnosti a přátelskosti, na vroucích křídlech italských písní a vášnivém zpěvu a tanci přímo na náměstí.Láska Viestských k Bohu, Panně Marii, svatým, jež dali Italové světu, stále živý padre Pio. A vrcholem pak je barokně barvami hýřící procesí k Panně Marii Merinské, do něhož je zapojeno snad celé město, kdy obchodníci zavírají krámy a vybíhají ven, alespoň pohledem pohladit svou svatou milenku.
Třicet sedm lidí v autobuse se svými koly v přívěsu pak opouští tenhle božský ráj v tichémm rozjímání s myšlenku, třeba se sem ještě vrátíme, anebo snad přivezeme domů něco z toho povznášejícího viestského ducha .
Cempa
Fotografie k nahlédnutí.